Vlakové nádraží Vlárský průsmyk

Památník Vlárské dráhy

Vlárská dráha patří mezi nejzajímavější železniční tratě na Moravě. Vznikla jako součást ambiciózního projektu, jehož cílem bylo propojit Moravu se Slovenskem a dále s Uherskem (dnešním Maďarskem). Její výstavba měla především hospodářský, strategický a vojenský význam. Pod názvem Vlárská dráha se označuje železniční trať: Brno – Veselí nad Moravou – Bylnice – Vlárský průsmyk – Trenčín. Název je odvozen od Vlárského průsmyku, který představuje jeden z nejvýznamnějších přechodů přes Bílé Karpaty.

Obelisk ve Vlárském průsmyku

Na pomníku jsou dvě strany česky a dvě slovensky. České nápisy znějí:

Moravská transverzální dráha
Udělení koncese
28. prosince 1882
Otevřena až po zemskou hranici
28. října 1888

Další strana uvádí:

Priv. rakousko-uherská společnost státní dráhy
Ředitel staveb: A. de Serres
Stavbyvedoucí J. Striegler
Generální podnikatelství staveb Hügel, Sager a spol.

Na slovenské části je obdobný text vztahující se k Teplo-vlárské železnici:

Teplá-vlárská železnica
Koncesovaná 24. augusta 1887
Otvorená 28. októbra 1888

Ve druhé polovině 19. století rychle rostl průmysl na Moravě i v Uhrách. Existující spojení přes Břeclav bylo dlouhé a kapacitně omezené. Nová trať měla zkrátit spojení Brna s Povážím, usnadnit obchod mezi Moravou a Uherskem, umožnit rychlejší přepravu uhlí, dřeva, železa i zemědělských produktů a posílit vojenskou mobilitu Rakouska-Uherska. Po porážce Rakouska v prusko-rakouské válce roku 1866 se navíc začalo více uvažovat o strategických železnicích, které by umožnily rychlé přesuny armády.

Trať budovala společnost Rakouská společnost státní dráhy (StEG – Österreichisch-Ungarische Staatseisenbahn-Gesellschaft), jedna z největších železničních společností monarchie. Jendotlivé úseky byly uvedeny do provozu

• Brno – Kyjov (1884)
• Kyjov – Veselí nad Moravou (1887)
• Veselí nad Moravou – Bylnice (1887)
• Bylnice – Vlárský průsmyk – Trenčín (1888). Právě otevřením posledního úseku vzniklo přímé železniční spojení Brna s Trenčínem.

Za druhé světové války měla trať velký strategický význam. Na jaře roku 1945 byla několikrát bombardována spojeneckým letectvem, protože po ní ustupovala německá armáda a přepravoval se vojenský materiál.

Přestože se jí říká Vlárská dráha, nikdy nevedla přes obec Vlára. Název je odvozen od Vlárského průsmyku, přirozeného průchodu přes Bílé Karpaty, který byl po staletí jednou z hlavních obchodních cest mezi Moravou a Povážím.

Pro Brno měla trať mimořádný význam. Na konci 19. století představovala nejkratší železniční spojení s Povážím a významně přispěla k hospodářskému propojení Moravy s tehdejšími Horními Uhrami. Dodnes patří mezi nejmalebnější železniční tratě v České republice, zejména v úseku mezi Bylnicí a státní hranicí, kde prochází chráněnou krajinou Bílých Karpat.

Pomníky Vlárské dráhy

Zajímavostí je, že na obou koncích Vlárské dráhy jsou pomníky. První pomník stojí v Brně nedaleko dnešní odbočky Brno-Černovice. Je ukrytý v náletových dřevinách. Nejlépe je vidět z projíždějícího vlaku. Pomník má podobu přibližně čtyři metry vysokého kamenného obelisku na mohutném kamenném podstavci.

Jeho „dvojče“ stojí na opačném konci tratě ve stanici Vlárský průsmyk, přímo u železničního přejezdu na česko-slovenské hranici. Dnes je dobře přístupný a doplňuje jej informační panel o historii Vlárské dráhy. Zajímavostí je, že středem pomníku prochází státní hranice České republiky a Slovenska, původně tudy vedla zemská hranice mezi Moravou a Uherskem, dvě strany pomníku jsou orientovány směrem do Česka a dvě směrem na Slovensko.

Na konci 19. století bylo běžné připomínat mimořádně významné železniční stavby monumentálními obelisky. Vlárská dráha představovala jednu z největších dopravních investic své doby, a proto byly vztyčeny dva téměř shodné památníky v Brně, na začátku moravské části tratě a ve Vlárském průsmyku, na místě, kde trať překračovala zemskou hranici mezi Moravou a Uherskem. Tím symbolicky označovaly oba konce významné železniční stavby.

Jindřich (Heinrich) Striegler

Na obou obeliscích jsou nápisy, které připomínají výstavbu Vlárské dráhy, udělení koncesí, stavební firmu i hlavní představitele stavby. Brněnský a vlárský obelisk se ale liší – brněnský je česko-německý, zatímco obelisk ve Vlárském průsmyku je česko-slovenský (původně orientovaný směrem k Moravě a Uhrám). Na obeliscích najdete jméno A. de Serres. Jedná se o Alexandra de Serrese, stavebního ředitele společnosti StEG (Rakousko-uherská společnost státní dráhy), která byla investorem výstavby Vlárské dráhy. Druhým významným jménem je Jindřich (Heinrich) Striegler, stavbyvedoucí odpovědný za realizaci stavby. Generálním dodavatelem byla stavební firma Hügel, Sager a spol.

Zajímavou osobností je stavbyvedoucí Jindřichu (Heinrich) Striegler. O jeho životě se bohužel dochovalo jen velmi málo informací. Podle Biografického slovníku českých zemí se narodil 18. května 1834 v Březové nad Svitavou a byl železničním stavebním inženýrem. Datum jeho úmrtí není známo, pouze víme, že ještě žil po roce 1886. Řídil každodenní průběh výstavby, koordinoval jednotlivé stavební práce a odpovídal za jejich provedení. Je pozoruhodné, že Jindřich Striegler pocházel z Březové nad Svitavou, tedy z Moravy. V době, kdy většinu vedoucích pracovníků velkých železničních staveb tvořili inženýři z Vídně nebo z německy mluvících částí monarchie, se stal hlavním stavbyvedoucím jedné z nejvýznamnějších železničních staveb na Moravě.

Nádražní hrad ve stanici Vlárský průsmyk

Nádražní hrady jsou opravdu zajímavý fenomén české železniční historie a turistiky. Jedná se o zmenšené modely hradů a zámků, často postavené přímo na nádražích nebo v jejich blízkosti. Obvykle jde o venkovní stavbičky z betonu či kamene, vysoké kolem 1–2 metrů. Nejde o přesné zmenšené modely, ale spíš o stylizované miniatury s věžemi, hradbami a cimbuřím. Jde o specifický fenomén lidové architektury ve veřejném prostoru, který nemá přímou obdobu v zahraničí. Staviteli byli většinou amatéři, často železničáři, někdy místní modeláři nebo kamenické školy.

Více se nádražním hradům věnujeme v příspěvku Nádražní hrady na českých nádražích