Jaké bylo TRAKO 2025

Baltic Express tam i zpět

Železničářský veletrh TRAKO 2025 se konal od úterý 23. září do pátku 28. září 2025 v polském Gdaňsku. To je město až na severu Polska u Baltského moře. Bylo proto více než jisté, že pro cestu využijeme spoj ČD Baltic Express, který od letošního roku zajišťuje přímé spojení z Prahy přes Ústí nad Orlicí a Wroclaw do Gdaňsku. Protože jsme ale vyjížděli z Brna, vyrazili jsme o poznání dříve, abychom měli v Ústí n. O. dostatek času na přestup.

Nové cedule v Ústí, stejný zmatek

Do Ústí nad Orlicí jsme přijeli včas, a tak jsme jej využili k zdokumentování nových informačních tabulí na nádraží. Bohužel jsme se opět přesvědčili, jak nešťastné je ponechání zdejší historické nádražní budovy. Ta je dnes v soukromých rukou spolku pro její záchranu. Nádražní budova ale nadále chátrá a slouží jako nosič pro reklamní poutače. Naprostá degradace památky.

Navíc je z pohledu cestujících zdejší nádraží hodně nepřehledné. A aby toho nebylo málo, jak jsme se později dozvěděli na veletrhu, dochází na zdejším nádraží k přečíslování nástupišť, takže část odjezdových tabulí uvádí ještě staré značení a část už jen číslo koleje. Snad tento přechodný stav nebude trvat dlouho. V nové čekárně jsme využili automat s kávou, toalety a výtahy. Vše v pořádku a čisté.

Dlouhá cesta jiným vozem

Baltic s odjezdem v 8:27 přijel snad s desetiminutovým předstihem. Jedeme druhou třídou v otevřeném voze Bdmpee 233. Není to špatný vůz, ale na tak dlouhou cestu bych si dokázal představit lepší. Vadily dvě věci: málo místa na kufry a skutečnost, že sedadla nebyla polohovatelná. Při podrobnějším průzkumu bylo vidět potrhané potahy pod sedadly, jak se cestující opakovaně snažili najít páku pro možnost polohování. Horší bylo, že na polské straně však postupně odcházela klimatizace, přestal fungovat informační systém vozu a hlavně přestaly být funkční zásuvky na napájení mobilů a notebooků.

Ve Wroclawi čeká vlak více než 20 minut, kdy se připojují polské vozy včetně toho restauračního, a z našeho krátkého expresu se stává dlouhatánský vlak. Využívám čas na občerstvení a jdu do haly pro pití a něco malého k jídlu. Wroclawské nádraží je dalším plně zastřešeným polským nádražím. Zatímco u nás je zastřešené jen Praha hlavní nádraží a nově i Praha-Bubny, v Polsku jsou takto zastřešeny desítky nádraží. Za pozornost stojí pás pro kufry souběžný se schody – dobrá vychytávka.

Pokračujeme dál a protože zásuvky stále nejsou funkční a klimatizace také ne, jakmile přijde průvodčí, domlouvá Miroslav se svou skvělou polštinou nová místa – a to v polském voze. Využijeme následující stanici k rychlému přesunu po nástupišti přes několik vozů na nová místa. Tady je o poznání více lidí, ale klimatizace jede, místa na kufry jsou a konečně můžeme dobíjet baterie našich elektronických pomocníků. Express uhání rychle a do Gdaňsku přijíždíme na minutu přesně.

Je pondělí pozdní odpoledne, jdu se ubytovat a dát si sprchu. Jsem rád, že i tentokrát mám pokoj blízko nádraží, kde je i uzel MHD. Zítra brzo vstávám.

TRAKO 2025

Vstupenka na veletrh platí i jako jízdenka na městskou veřejnou dopravu, a to jak v Gdaňsku, tak v sousedních Sopotech a Gdyni. Veletrh oficiálně začíná až v deset hodin a končí – překvapivě – už v pět odpoledne. V pátek, který je určen pro studenty, dokonce o hodinu dříve. Na veletrh vyrážím tramvají již po osmé, protože první tisková konference nás čeká už v devět na stánku polského dopravce PKP.

Abych zjistil, jak co jezdí, mám nainstalovanou oficiální aplikaci dopravce veřejné dopravy. Přes půl obrazovky se ale zobrazuje googleovská reklama, která mi opakovaně překrývá tlačítko pro vyhledávání spojení. Tramvaj je plná a – jak se potvrzuje – dopravní podnik nepřidal směrem na výstaviště žádné posily. Zastávka je sice označena jako Expo, ale ve skutečnosti jde o stanici uprostřed frekventované silnice kdesi v polích. Vydávám se za těmi, kteří to tu znají, a jistým krokem mířím s nimi kamsi do dálky. Na výstaviště je to dobrých deset minut chůze kolem skladů, parkovišť a dílen. Na konci cesty žádná „slavobrána“ vítající účastníky není. Potřebuji do tiskového centra, které je bokem v montovaném stanu. Kartu mám už vytištěnou, a tak si na registraci beru jen plastový obal. Tiskové centrum se teprve plní materiály.

Menší a zaměřen jen na Polsko

Veletrh je mnohem menší, než jsem čekal. Bylo mi jasné, že to nebude velikosti loňského InnoTransu v Berlíně, ale přece jen jsem očekával větší plochu a více vystavovatelů. To ale neznamená, že by nové výstaviště nebylo zaplněno do posledního místa. Navíc, organizátoři nestihli včas postavit další halu, a tak museli narychlo vztyčit montované. Polovina výstaviště tak připomíná pražské Letňany. Ať už expozice v montovaných halách, v pevných budovách nebo na volném prostranství, všechny stojí až moc blízko sebe.

Co si rozhodně zaslouží ocenění, je kolejiště s vystavenými vlaky. To se nachází přímo u výstaviště a celá plocha je krásně vybetonovaná, mezi kolejemi a betonem jsou pryže, takže je vše rovné. Zajímavé je, že i tato část polské železnice je pod trolejí a běžně slouží dopravě. Rovné koleje navíc pokračují dál, takže v případě potřeby je možné délku výstavních kolejí dále rozšiřovat. Jak plocha výstaviště, tak kolejiště nabízejí prostor pro další rozvoj. To je rozdíl oproti ostravskému Trojhalí, které je už na doraz. První den se proto zdržuju hlavně na kolejišti, kde probíhají slavnostní představení vlakových jednotek.

Siemens s ComfortJetem ČD

TRAKO 2025 je zaměřeno především na polský trh. Zatímco berlínský InnoTrans je skutečně globální veletrh, zdejší gdaňský cílí – jak mi sami vystavovatelé řekli – hlavně na polskou železnici. Převažují tu polské, české a německé firmy. Polský trh je mnohem větší než ten český a navíc se v Polsku daří budovat nové tratě a elektrifikovat další. Vojvodství (obdoba našich krajů) nakupují nové příměstské vlaky. A tak zatímco nákladních vozů či lokomotiv bylo jen pár, prim hrají na kolejišti ucelené příměstské soupravy. Jen ComfortJet v barvách Českých dráh od firmy Siemens zde zastupuje dálkové spoje na rychlost 230 km/h v provedení push-pull.

Škodovka s novým BEMU

Na veletrhu TRAKO 2025 v polském Gdaňsku proběhla mezinárodní premiéra nové generace bateriových vlaků od Škodovky RegioPanter (BEMU). Jde o soupravu, která umožňuje jízdu pod trolejí i na baterie. Novinkou u této řady jsou baterie od ABB a na základě požadavu MS kraje snížení počtu dveří ze čtyř na tři. Jinak se z pohledu cestujícího prakticky neliší od souprav, které už jezdí v okolí Ostravy. Škoda Group aktuálně vyrábí 15 vlaků BEMU nové generace pro České dráhy a jejich provoz v MS kraji. Vlaky zahájí provoz v Moravskoslezském kraji počátkem roku 2027.

Dvojice novinek (?) v podání PKP

Polský dopravce představil na nejlepším výstavním místě dva vozy – kupéčkový vůz PKP InterCity a VIP vůz. Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat návrat k oddílovým vozům, ale výsledek mě hodně zklamal. Když mi ještě Miroslav potvrdil, že se nejedná o rekonstrukci starého vozu, ale skutečně o novostavbu, byl jsem zklamaný dvojnásob. Bez nápadu, jak z devadesátek, málo místa… nechápu.

Podobně mi není jasný ani záměr vedle stojícího VIP vozu. Ten má být pronajímán jako konferenční. Když jej ale srovnám s konferenčním vozem Správy železnic, ten polský by se hodil spíše do příběhu Agathy Christie. Místo vzdušného, světlého a moderního interiéru nabízí retro připomínající 19. století.

Z Olympiských her až do vesnic: Rural mobility

Největší zážitek mám ale z tiskové snídaně Siemens, která se konala v prostorách blízkého fotbalového stadionu Polsat Plus Arena. Přednášku vedla paní Karolína Korth (Head of Software BU in SouthWestEurope) na téma nepravidelné mobility a mobility osob se specifickými potřebami. Jako příklad prvního uvedla fotbalové mistrovství v Německu. Zatímco časy a místa příletů a odletů letadel či začátky fotbalových zápasů jsou pevně plánované, další „trendy“ mobility jsou už neplánované. To se týká jak velkých akcí, tak i těch regionálních. Klíčová je nejen interakce mezi lidmi, ale i spolupráce mezi společnostmi a sdílení dat pro jednotlivé akce.

Podle jejich slov se mobilita musí plánovat s ohledem na crowd management – například aby prodejci lístků na akci rovnou řešili i dopravu. Každý cestující, ať už autem, vlakem nebo metrem, by měl mít informace o tom, jak co nejjednodušeji cestu zvládnout. Pokud má jedna linka metra problém, systém by měl automaticky nabídnout konflikt management i alternativní řešení. Všechna data, která se během akce sbírají, jsou následně vyhodnocována a využívána pro budoucí zlepšení.

Analyzovat, kde lidé čekají, kde dochází k přetížení – např. při přechodu mezi spoji, v čekárnách, u vstupů. To umožní optimalizovat plánování trasy, navigaci, rozmístění infrastruktury. Pro cestující se specifickými potřebami (postižené, starší, rodiny s dětmi) může systém detekovat potřebu většího času či asistence, a podle toho upravit jízdní řády, typu spoje, rozmístění bezbariérových přístupů, info bodů apod. Pomocí analýzy mentálního stavu cestujících lze identifikovat momenty, kdy je větší pravděpodobnost nesoustředěnosti (což může vést ke konfliktům, nebezpečí na přeplněných místech atd.), a tomu přizpůsobit doprovodná opatření – více personálu, informační systémy, upozornění.

Jako druhý příklad uvedla Paralympijské hry v Paříži, které přinesly nové – plánované i neplánované – trendy v mobilitě. Nestačilo už řešit pouze trasu „odkud–kam“, ale i specifické potřeby cestujících. Bylo nutné například zajistit zastávky u bezbariérově přístupných cest a počítat s delším časem pobytu ve stanici. Hovořilo se o tzv. para-transit mobilitě, tedy o dopravě pro osoby se zdravotním postižením.

S tím souvisí i tzv. rural mobility, tedy dopravní dostupnost venkova. Pro venkov je velmi obtížné až nemožné vytvořit jízdní řád autobusů, který by vyhovoval všem. Navíc cestující mohou mít zvláštní potřeby – například starší lidé s holí. Každý pasažér by měl mít možnost zadat nejen samotnou cestu, ale i požadavky jako nízkopodlažní vozidlo nebo pomoc se zavazadly. Příklady bus on demand známe z Francie či Nizozemska, kde je mnoho obcí bez pravidelných autobusových linek, a také ze Skandinávie.

Pokud chce například jedna paní z vesnice jet do obchodu v deset, druhá ve dvanáct a třetí ve dvě, aplikace by měla toto zohlednit. Jízda k lékaři má menší flexibilitu než cesta na nákup, proto aplikace nabízí funkci garantovaného dojezdu včas – například na přestup na navazující vlak. Jízdní řád autobusů na zavolání se tak průběžně mění a aktualizuje. Intermodální přístup znamená řešit nejen pevné jízdní řády, ale i navazující spoje napříč dopravci v případě zpoždění – aplikace by měla navrhnout nejlepší možné řešení. Dá se říci, že jde o koncept tzv. elastic timetable – pružných jízdních řádů.

Ze studií Siemens vyplývá, že autobus na zavolání je až třikrát efektivnější než klasické autobusové linky, pokud bychom chtěli dosáhnout srovnatelné úrovně mobility z vesnic. Stejně jako většina tiskových konferencí se i tato konala v polštině, bez tlumočení.

Inspirace pro Brno

Spojení veletrhu a blízkého stadionu je zajímavé i pro Brno, kde se právě dokončuje výstavba víceúčelové haly přímo na výstavišti. Určitě bych doporučil Brňákům zajet do Gdaňsku a zjistit, jak takové propojení může fungovat. Na TRAKU byly přednáškové místnosti přímo nad vstupy do hal, takže jste si z výstavní plochy mohli odskočit na konferenci a pak se zase vrátit.

V pět hodin veletrh končí. Věděl jsem, že se výstaviště pro návštěvníky zavírá už v tuto dobu, což mnozí vystavovatelé kritizovali jako příliš brzký konec. Co mě však zarazilo, byl nekompromisní přístup u vstupů do jednotlivých pavilonů – pokud jste se opozdili jen o pět minut, měli jste problém dostat se třeba na stánek, pro materiály nebo na afterparty.

Po veletrhu

Byla to moje první návštěva města Gdaňsk a před veletrhem TRAKO 2025 jsem se spíše zajímal o vystavovatele a domlouval si schůzky, takže návštěva samotného historického města byla pro mě benefitem navíc: nečekaným a krásným zpestřením. Opět se mi vyplatilo být ubytován poblíž uzlu MHD u nádraží a současně kousek od starého města. Vyšlo počasí, a tak zejména ranní procházka do starého města byla úžasná a pořídil jsem mnoho fotek zrcadlení domů v hladině vody. Zatímco ráno byly ulice prázdné, večer se zaplnily turisty a zamilovanými dvojicemi.

Zajel jsem autobusem číslo 106 od nádraží na poloostrov Westerplatte. Zde 1. září 1939 začal německý útok na Polsko, který je považován za první bitvu druhé světové války. Němci zaútočili z válečné lodi Schleswig-Holstein a očekávali rychlé dobytí. Asi 180 polských obránců však odolávalo německé přesile (cca 3 500 vojáků, těžká technika a letectvo) celých 7 dní, než kapitulovali. Dnes je na Westerplatte památník obráncům. Samotné okolí je ale hodně vybetonované a vyasfaltované a celkově nevzhledné.

Mnohem krásnější byl výlet do Gdyně a do Sopot. V obou případech mě lákal přístup až k moři, kde jsou ukotvené malé i velké lodě. V Sopotech se můžete za drobný poplatek projít po dlouhém molu. Pokud vám vyjde počasí jako nám, určitě doporučuji tato dvě města navštívit.

Závěrem

Železniční veletrh TRAKO 2025 je zaměřen na polský trh. Je větší než ostravský Rail Business Days, ale mnohem menší než berlínský InnoTrans, který se koná každý druhý rok na střídačku s TRAKO. Snad se za dva roky dostaví nový pavilon a třeba přibude ještě jedna opravdu velká hala. A hlavně – zlepší se dopravní dostupnost výstaviště. Docela jsem se těšil, že z hlavního nádraží bude na výstaviště jezdit vlak. U výstaviště je totiž zastávka. Jenže vlak sem jezdí jen v době konání akcí na fotbalovém stadionu.

Gdaňsk jako město nabízí návštěvníkům opravdu krásné a zajímavé zázemí, mnoho restaurací, obchodů a služeb. Rozhodně se tu nebudete nudit, ani když přijedete mimo veletrh. Městská veřejná doprava zahrnuje všechna tři města: Gdaňsk, Sopoty i Gdyni, a to i příměstský vlak, který tu jezdí opravdu často. Nemusíte se ani dívat na jízdní řád – za chvíli pojede další. Nádraží i koleje jsou buď už nové, nebo se modernizují. Příměstské vlaky jsou sice ještě zastaralé, ale dá se předpokládat, že k jejich výměně dojde již brzy. Za celou dobu pobytu jsem nepotřeboval místní měnu – všude akceptují platební karty.

Odjezd jsem plánoval na pátek po veletrhu. Ale už ve čtvrtek jsem zjistil, že všechny rychlíky na jih jsou vyprodané. V Polsku je totiž povinná rezervace místa. Jediným nevyprodaným spojem byl až noční Baltic Express s odjezdem ve 23:47 z Gdaňska. A protože jsem si ani nemohl pobyt prodloužit – apartmán si už někdo po mně zarezervoval – musel jsem odjet v noci. Kufr jsem uložil do trezoru na nádraží a po náročném dni jsem vyzkoušel i sprchu na gdaňském nádraží. Skvělé osvěžení před večeří a noční cestou domů.

Ačkoliv bylo na nástupišti hodně lidí, vlak byl dlouhý, a tak jsem cestoval v poloprázdném voze. Bohužel pod jasně svítícím osvětlením a ve voze bez možnosti polohování sedadel. Aplikace ČD mi nenabízela plánek vlaku pro výběr místa. Tak snad se i toto do příště zlepší.