Jednotky Stadler KISS pro rakouský cityjet

Na veletrhu InnoTrans představila firma Stadler dvoupodlažní elektrickou jednotku typu KISS v barvách rakouského dopravce ÖBB. U něho bude jezdit na příměstských tratích pod označením cityjet. Jednotka se skládá z čelních dvou vozů s místem pro strojvedoucího a z vozů vložených. Cityjet budou jezdit buď jako čtyř-vozové (373 míst k sezení) a / nebo jako šesti-vozové s 593 místy k sezení.  Maximální rychlost je 160 km/hodinu. A zatímco technické parametry jsou jasné dané, my jsme si prošli vystavenou čtyř-vozovou jednotku (tzn. dva čelní vozy a dva vozy vložené) pohledem znalého cestujícího. Jak se nám nový cityjet líbí?

Dveře na jedno tlačítko

Každý z vozů má dvojici dvoukřídlých předsuvných dveří. Jejich prostupná šířky je 130 cm a otevírají se stiskem zeleného tlačítka. Obě poloviny dveří současně. Symboly vozíčkáře, kola či kočárku a tichého oddílu jsou vyznačeny nahoře na vstupních dveřích. Zatímco loga rakouských dráh ÖBB a dopravního svazu VOR jsou u tlačítka pro otevření dveří. Ale má to svoji logiku. Pokud stojíte s kolem na plném nástupišti, je dobré mít jeho symbol dobře viditelný, nad hlavami ostatních čekajících lidí. Rovněž elektronické tabule se směrem jízdy a příští zastávkou jsou nad okny.

Sedadla

Jednotka cityjet nemá třídy. Jen horní patro u obou čelních vozů je označeno jako „ruhezone“, což odpovídá našemu tichému oddílu. Sedadla jsou v typické šedo-červené kombinaci, kterou používají rakouské dráhy už delší dobu. Sedadla jsou v uspořádání po dvou buď za sebou jako v letadle, nebo ve dvou proti sobě. Totéž přes uličku. Mezi dvojici sedadel je vždy místo pro opěrku na ruce. Ty, co jsou mezi sedadly a do uličky se dají sklopit. Zásuvka pro nabíjení drobné elektroniky je dole vždy mezi sedadly, a to na 230 V i přes USB.

Všechna sedadla se dají polohovat madlem co je na straně dole. Sedadla mají sklopné opěrky na nohy. Pokud uvážíme, se tyto soupravy jsou určeny na příměstské tratě, sedí se v nich opravdu pohodlně. Pokud jste v uspořádání sedadel za sebou jako v letadle, můžete ze zad předchozího sedadla vyklopit stolek. Je plastový, ale jeho povrch imituje (?) dřevěnou plochu. Nově je tu i výklopná drážkovaná „mini-polička“ ve výšce očí sedícího člověka. Ta slouží pro položení mobilního telefonu, ať můžete pohodlně sledovat svůj oblíbený film. Vedle „mini-poličky“ je také vysouvací držák na kabelu či svetr. Zmáčknete jej a vyjede.

Dole, v nízkopodlažní části, je většina sedadel v uspořádání po dvou a dvou proti sobě. Tyto místa jsou, i podle symbolu na okně, určeny pro méně pohyblivé osoby. Mezi sedadly je totiž dost místa. Na okně jsou rolety. U sedadel není box na odpadky. Tříděný odpad vyhazujte do plechových boxů v prostoru vnějších dveří.

V nízkopodlažní části mezi sedadly nejsou rozkládací stoly. Pokud potřebujete pracovat, jděte nahoru. Zajímavou vychytávkou, kterou jsem viděl i u jiných výrobců, jsou sklopné sedadla zády k oknu uprostřed (!) délky vozu. Takové uspořádání, známe třeba ze souprav metra, je zde použito v obou čelních vozech.

V soupravě jsou i sklopná sedadla, a to v místech, kde mohou být kola či kočárky. A pak tu jsou „bidýlka“. Nevím, jak jinak nazvat tyto červené válce, o které se můžete opřít, když stojíte.

Oddíl se sedadly je od nástupního prostoru, resp. od místa určeného pro kola a kočárky oddělen průhlednou stěnou. Na ní je i obrazovka s informacemi o průběhu jízdy. V oddílu nad okny je podélné osvětlení a police na věci.

Vozíčkáři a záchod s přebalovákem

U vozu, který je určen i pro přepravu vozíčkářů (vyznačeno symbolem nad dveřmi), je na vnější stěně, modré tlačítko pro přivolání asistence s plošinou. Trendem je, že vozíčkáři mají své místo mezi ostatními cestujícími a nemusí se o svoje místo dělit s cyklisty. Ve voze jsou taková místa dvě. Od nástupního prostoru a mezi sebou jsou oddělena částečně průhlednou stěnou. Stěna, o kterou se mohou svými vozíky opřít je dřevěná s plechovými proužky proti poškrábání (?). V místě pro vozíčkáře jsou i dvojice normálních sedadel pro spolucestující.

Další chodící cestující si mohou sednout přes uličku do řady sedadel. K dispozici mají vozíčkáři a jejich doprovod rozkládací dřevěný stůl, zásuvku na 230 V a samozřejmě tlačítko na přivolání pomoci. Detailem, který potěší jsou stahovací rolety na oknech, kdy spodní hrana rolety má svislou tyčku, aby na ní dosáhl i vozíčkář.

Záchod je v tomto voze určen i pro vozíčkáře, takže je prostorný. Jak je zvykem, u tohoto typu záchodu, je zde i sklápěcí přebalovací pult pro mimina. Zajímavostí je barevné provedení záchodu: je šedý. Aspoň vyniknou různá tlačítka a kovová madla. V šedém provedení je dokonce i přebalovák.  Nad velkým zkoseným umyvadlem jsou tlačítka a nad nimi velké zrcadlo, které zvětšuje místnost. Půlkulaté dveře jsou světlé s imitaci (?) dřeva. Otevírají se stiskem tlačítka. Uzamykání je to nejjednodušší, co může být: pomocí západky.

Vchod na záchod je z pohledu vozíčkáře na opačné straně. Musí projet uličkou mezi kabinou záchodu a stěnou vozu. Chodba je ale široká. U stěny totiž nejsou sedadla, ale „bidýlka“. Z druhé strany záchodu jsou tři sklopná sedátka. Ideální místo pro cestování s kočárkem. Ze souprav, co jezdí po našich kolejích, jsem u vozů určených pro přepravu vozíčkářů, zvyklý na složené plošiny a zvedací zařízení u vnějších dveří. Tady nic takového není. Když jsem se zajímal, kde je nějaká nájezdová plošina, tak tu mají jen složenou hliníkovou rampu. Ta je zavěšena na stěně v uličce. To si v Rakousku mohou dovolit, protože všechna nástupiště mají vysoká!

Cestujeme s kolem a s kočárkem

Ve voze určeném pro přepravu kol a kočárků (vyznačeno symboly na dveřích) je pro ně místo hned za dveřmi. Na jedné straně jsou sklopná sedadla a přes uličku k opření bidýlka. Vjezd od dveří do prostoru k uložení kol či kočárků není nijak zúžen. Což je výhodné při manipulaci. Díky tomu je interiér přehledný, otevřený a vzdušný. V zimě možná až moc.

V místě pro kola a kočárky je opět použito dřevěné obložené stěny. Nejsou tu žádné držáky kol na výšku. Kolo jednoduše opřete o bidýlko a můžete jej zajistit bezpečnostním pásem. Obdobně i přes uličku jsou u sedaček bezpečnostní pásy na zajištění kol. V uličce jsou svislá držadla pro ty, kteří se svými koly stojí. Nejsou tu ani police nad odložení věcí. Jste v příměstském vlaku a jedete jen chvíli.

Mezipatro

Na obou koncích vozu je mezipatro dostupné po schodech. I zde jsou sedadla a tudy se také prochází uličkou do vedlejšího vozu. V mezipatře jsou sedadla v uspořádání po dvou s uličkou uprostřed. Jedna čtyřka sedadel má rozkládací stůl. U schodů jsou sklopná sedadla a také již zmíněné bidýlko. Průběh jízdy můžete sledovat na obrazovce.

U vložených vozů je v mezipatře záchod. Ten je tu mnohem menší než ten v nízkopodlažní části soupravy. Dveře od záchodu jsou zasouvací a vnitřek kabinky je rovněž proveden v kombinace šedé barvy, světlé stěny dveří a velkého zrcadlo, které opticky zvětšuje místnost. I zde je velké, zešikmené, umyvadlo.

Procházíme mezi vozy

Průchod do dalšího vozu soupravy je z mezipatra přes zasouvací dveře, co se otevírají na jedno tlačítko. Líbí se mi, že na dveřích je symbol, že v následujícím voze nahoře je tichý oddíl. Průchod je dobře osvětlený a podobný tomu, jaký známe z ostatních ucelených jednotek. Ulička vede přímo, a to i do čelního vozu s pohonem. Zde je průchod delší, protože procházíte kolem zázemí soupravy. Stěny jsou světlé, dobře osvětlené. Na přidržení je tu madlo. V čelním vozu jsou v mezipatře za průchodem jen sklopná sedadla a bidýlko. Na okně ale nechybí roleta.

Nahoře v tichém oddíle

Schodiště je široké a líbí se mi, že schodišťové zábradlí je dvojité: pro děti a dospělé. I po cestě po schodech vidíte na obrazovku s průběhem jízdy.

Nahoře, u schodů je trojice sedadel otočená zády k oknu. Jedná se o plnohodnotná sedadla, která jsou polohovatelná (!) a pod sebou mají zástrčky na 230 V a na USB. Navíc mají mezi sebou sklopné opěrky na ruce. Díky takovému uspořádání a absenci jakékoliv stěny je na celé schodiště i do mezipatra dobře vidět, zda někdo nejde nahoru. Je to přehledné a vzdušné řešení. Moc se mi líbí. I odsud vidíte na obrazovku s průběhem jízdy.

Horní patro vozů bývá nižší a je zakulacené. Vyšší cestující tu proto mohou mít problém, zejména při vstávání ze sedadel u okna mnohdy zavadí hlavou o horní polici. U tohoto vozu je to částečně ošetřeno. Nad okny je podélné osvětlení, na které navazuje podélná police. Ta je zkosená a částečně tak kopíruje zakulacený strop. Díky tomu je nad hlavou více místa. Police je průhledná, a protože není hluboká, lehce vidíte a snadno dosáhnete na odloženou tašku nebo sako. Líbí se mi, že podélné světlo svítí i do regálu. Takto opravdu nepřehlédnete například zapomenutá deštník. Oceňuji, že okraje police je opatřen gumovou hranou chránící
před úrazem hlavy. A věřte mi, vím, o čem mluvím.

Sedadla jsou zde nahoře sejná jako dole. Uspořádána jsou většinou jako v letadla, tedy po dvojice za sebou s uličkou uprostřed. Uprostřed délky vozu jsou čtyřky sedadel kolem rozkládacího stolu. Za ní se mění směr otočení sedadel. Sedadla jdou až skoro ke stěně vozu. Což dále zvětšuje místo pro cestující. Pokud jste ale silnější postavy, raději si vyberte jiné místo než sedět „přilepený“ u okna. I zde jsou na oknech rolety.

Bohužel provedení rozkládacího dřevěného stolu působí zbytečně lacině. Při zavírání bouchají křídla o základní desku. I při prohlídce vozu jsem několikrát slyšel, jak někdo pustil desku a ta hlučně praštila do stolu. Navíc tady nahoře je na obou koncích soupravy tichý oddíl.

Obecně k hornímu patru. Jasné, přehledné, vzdušné. Maximum na co nejmenší ploše. Nahoře ale rozhodně není místo pro velký kufr. Ale kdo by jej taky nahoru tahal?

Celkový dojem z jednotky KISS

Vidíme stírání rozdílů v interiéru mezi příměstskými vlaky, soupravami metra a částečně tramvajemi.

V nízkopodlažní části se počítá s velkým pohybem osob, s přepravou méně pohyblivých osob, kočárků a kol a u vyznačených vozů i vozíčkářů. Tomu je maximálně přizpůsoben interiér vozů. Tam, kde je místo pro kola a kočárky nejsou žádné oddělující stěny od vchodu. To usnadňuje a zrychluje manipulaci s nimi. Kola si za jízdy přidržujete nebo opřete o sklopné sedadla. Žádné zvedání do výšky. Na zemi nejsou vyznačené symboly kočárků ani kola, jak to známe od nás. Prostě vědí, kam s ním.

Souprava počítá s tím, že část cestujících bude stát jako v metru. Takže tu máme svislá madla na přidržování. Trendem jsou bidýlka tam, kde by se jinak stojící cestující stejně opírali o rám okna. Sedadla v nízkopodlažní části jsou většinou po dvou a dvou proto sobě. Bez stolu mezi nimi. To opět usnadňuje pohyb starších lidí či těhotných.

Pokud dojíždíte z větší vzdálenosti nebo potřebujete pracovat na notebooku, jděte nahoru. Zde mají sedadla v uspořádání po dvou a dvou proti sobě rozkládací stůl. Oceňují prostorné schodiště do mezipatra a horního patra. A také dvojité zábradlí vhodné i pro děti. Na obou čelech vozu, jsou horní patra jako tichý oddíl.

Jednotka KISS se mi prostě líbí. Kombinace červené a šedé / černé působí v interiéru jednotky velmi elegantně. Tam, kde je již nějaká stěna, pak je průhledná. Vše je dobře osvětlené a přehledné. Žádná zbytečná příčka, stěna a divná zákoutí. Jednotka cityjet díky tomu působí přehledným dojmem, vše je na dohled a máte pocit bezpečí.