O nádraží
Litovel předměstí má nově opravenou staniční budovu, kde je hezká čekárna a veranda s lavičkou. Bohužel tu není pokladna, ani žádné jiné služby. Jen záchod od kterého klíče vydává personál stanice. Na nádraží je hlášen staničního rozhlasu.
Přístup na nástupiště je opravdu špatný. Část cesty vede po štěrku. Nástupiště jsou nízká a úzká, bez označení.
-
- Vlakové nádraží Litovel předměstí
Nádraží, které vzniklo díky cukrovaru i vápenci
Litovel získala železniční spojení už v roce 1845, tehdejší „nádraží Litovel“ však stálo na dnešní hlavní trati v Července, zhruba čtyři kilometry od centra města. S rozvojem místního průmyslu přestalo toto řešení stačit.
V roce 1886 proto vznikla železniční vlečka k litovelskému cukrovaru, která sloužila především k dopravě cukrové řepy, uhlí a vápence a vznikla nová stanice Litovel město jako součást místní dráhy. Nová stanice se tak přiblížila městu, zatímco původní stanice na hlavní trati dostala název Červenka.
Právě vápenec patřil mezi nejdůležitější suroviny pro výrobu cukru. Do cukrovaru se dovážel vlakem z okolních lomů a používal se k čištění řepné šťávy. Bez něj by nebylo možné odstranit většinu nečistot a získat bílý cukr. Význam dopravy vápence byl tak velký, že později vznikla i trať směrem k Mladči, odkud se kromě vápence vozil také stavební kámen.
Rozvoj místních drah nakonec vyústil ve vznik nové průjezdné stanice Litovel předměstí, která byla otevřena 1. srpna 1914. Datum jejího zahájení provozu je mimořádně symbolické – právě v ten den vyhlásilo Německo válku Rusku a Evropa vstoupila do první světové války. Nové nádraží tak začalo sloužit cestujícím ve chvíli, kdy se celá Rakousko-Uherská monarchie připravovala na válečné transporty.
Od stanice dodnes odbočuje šest kilometrů dlouhá trať do Mladče, otevřená rovněž v roce 1914 jako součást místní dráhy do Senice na Hané. Původně sloužila především k přepravě vápence z mladečských lomů, brzy se však stala také oblíbenou turistickou trasou k Mladečským jeskyním.
Proměna názvů stanice
Také samotné názvy stanice odrážejí její průmyslovou minulost. Původně nesla jméno Litovel–Chořelice podle sousední městské části. Největší kuriozitou je však období, kdy se oficiálně jmenovala Litovel pivovar. Patří tak mezi několik málo českých železničních stanic, které nesly jméno průmyslového podniku místo městské části – ostatně přímo z nádraží vedla vlečka do litovelského pivovaru.
Z nádraží Litovel předměstí je to přibližně 10 minut pěšky do historického centra a asi 15 minut ke Svatojánskému mostu z roku 1592, který patří mezi nejstarší kamenné mosty v České republice.
Pokud hledáte jiné nádraží jak Litovel předměstí, pokračujte na abecední seznam vlakových stanic.
Pro znalce, na odkazu Česká nádraží.cz je filtrovací tabulka s možností vícenásobného třídění železničních stanic.
Přístup na nádraží
- Veřejná doprava (MHD, BUS): BUS v docházkové vzdálenosti
- Parkování auta: Ano
- Parkování kol: Ne
-
- Nádraží Litovel předměstí je v průmyslové zóně. U nádraží je vydlážděné parkoviště.
-
- Pro příchod na verandu a do čekárny, na nástupiště musíte nádraží obejít.
Přístup na nádraží
Nádraží, čekárna, pokladna
- Pokladny: Ne
- Čekárna: Ano
- Občerstvení: Ne
- Vizuální a hlasový navigační systém: Hlášení
- Bezbariérovost nádraží: Ne
- Restaurace: Ne
- Záchody: Ano
- Restaurace: Ne
- Úschovna zavazadel:
- Bezbariérovost WC: Ano
- Odkaz na informaco o nádražím u dopravce: https://www.cd.cz/stanice/litovel-predm-/5434092
- Orientace na nádraží: je v pohodě
-
- Na nádraží Litovel předměstí je velká staniční budova s verandou, která prošla modernizací.
-
- Na verandě pod střechou jsou nové lavičky a je tu slyšet hlášení staničního rozhlasu. Bohužel tu chybí odjezdová tabule.
-
- Veranda je na dohled od přechodu kolejí na nástupiště.
-
- Uvnitř staniční budovy je čekárna, ale bez pokladny. Není tu ani automat na kafe.
-
- Ale v čekárně jsou záchody.
Přístup na nástupiště
-
- Na nástupiště u koleje 2. a 3. musíte přes úrovňový přechod kolejí.
-
- Přístup na nástupiště je jen od staniční budovy a není tu žádná signalizace. Takže vyčkejte příjezdu a zastavení vlaku a před vkročením do kolejiště se ještě pořádně rozhlédněte, zda nejede vlak.
-
- Neoznačený přechod kolejí v Litovli na předměstí.
-
- Část cesty je dokonce jen štěrk. To se opravdu nevidí.
Kolej 2
- Příchod na nástupiště: až po příjezdu a zastavení vlaku
- Bezbariérovost nástupiště: Ne
- Hlášení / odjezdové informační tabule: Hlášení
- Místa na sednutí: Ne
- Stav nástupiště: nízké, rovné, přehledné,
- Čistota:
-
- Vlakové nádraží Litovel předměstí a nástupiště u koleje 2
-
- Nástupiště z panelů je nízké a úzké. Přicházejte až po příjezdu a zastavení vlaku.
-
- Příchod na nástupiště u koleje 2 je jen z jejího čela.
-
- Z opačného konce nástupiště žádná cesta nevede. Navíc jsou panely křivé.
Kolej 3
- Příchod na nástupiště: až po příjezdu a zastavení vlaku
- Bezbariérovost nástupiště: Ne
- Hlášení / odjezdové informační tabule: Hlášení
- Místa na sednutí: Ne
- Stav nástupiště: nízké, rovné, přehledné,
- Čistota:
-
- Vlakové nádraží Litovel předměstí a nástupiště u koleje 3
-
- Nástupiště z panelů je nízké a úzké. Přicházejte až po příjezdu a zastavení vlaku.
-
- Příchod na nástupiště u koleje 3 je jen z jejího čela.
-
- Z opačného konce nástupiště žádná cesta nevede.
Historická lokomotiva LD2
Vedle staniční budovy Litovel předměstí stojí jako pomník Lokomotiva LD 2. Jde o malou průmyslovou dieselovou lokomotivu, která desítky let sloužila v lomech, vápenkách i na vlečkách litovelských podniků.
Lokomotivu vyrobila německá firma Orenstein & Koppel (O&K) v závodě v Nordhausenu během druhé světové války v roce 1943. Patří do typu LD 2, tedy dvounápravových dieselových lokomotiv určených hlavně pro průmyslové vlečky a úzkorozchodné provozy. Byly malé, ale velmi robustní a dokázaly spolehlivě vozit těžké náklady v továrnách nebo lomech. Její osud připomíná cestování po průmyslové Moravě.
-
- Vedle staniční budovy Litovel předměstí stojí jako pomník Lokomotiva LD 2.
-
- Lokomotiva LD2 je volně přístupná.
-
- Jde o malou průmyslovou dieselovou lokomotivu, která sloužila v lomech, vápenkách i na vlečkách litovelských podniků.
-
- Lokomotivu vyrobila německá firma Orenstein & Koppel podle štítku v roce 1943.
- v roce 1943 byla předána pražské pobočce O&K,
- později sloužila v rudných dolech Jeseník,
- následně pracovala ve vápence Vitošov,
- nakonec se dostala do Agrochemického podniku v Litovli, kde obsluhovala místní železniční vlečku a to těžbu vápenec z okolí Mladče a Vitošova.
Když v první polovině 80. let dosloužila, nestala se okamžitě muzejním exponátem. Podle pamětníků v letech 1983–1984 dojela z vlečky na nádraží Litovel předměstí ještě vlastní silou, kde byla postavena jako pomník vedle výpravní budovy.
Kdo byl Orenstein & Koppel?
Firma Orenstein & Koppel, založená roku 1876 v Berlíně, patřila mezi nejvýznamnější evropské výrobce průmyslových lokomotiv. Postavila tisíce parních i dieselových strojů pro doly, vápenky, cukrovary, cihelny i stavební podniky po celé Evropě. Závod v Nordhausenu byl známý právě výrobou malých dieselových lokomotiv podobných litovelské LD 2.
