Kudy chodil Karel Havlíček

Na české straně Vysočiny je značená turistická cesta Karla Havlíčka Borovského. Ta vede z Havlíčkova Brodu přes Přibyslav až do Hlinska. Její celkové délka je 46 km. My zde popíšeme jen úsek kolem řeky Sázavy a to z Přibyslavi do Havlíčkova Brodu v délce 16 + 1 km.

Délka cesty 17 km.

Cesta začíná na nádraží v Přibyslavi. První kilometr vede od vlaku do kopce na náměstí. Po cestě míjíme sochu (bod dole na mapě 2) rozporuplné osobnosti českých dějin, válečníka 15. století, Jana Žižky.  Na vršku kopce je v Přibyslavi zámek (3), který byl přestavěn z původního gotického hradu. Ten vznikl v první polovině 13. století, z doby kdy se v okolí Přibyslavi dolovalo stříbro. V roce 1424 byl hrad dobyt husity. Byl obnoven, aby na počátku 16. století zpustl. Místo něho byl v roce 1560 vybudován renesanční zámek, který roku 1767 vyhořel, ale byl opraven. Toto se opakovalo i roku 1847. Od té doby má pozdně klasicistní podobu.  V současné době je na zámku Muzeum hasičské techniky. To dnes nenavštívíme a míříme na náměstí, kde v samošce a v pekařství (4) doplňujeme zásoby pití a jídla na cestu.

Po červené značce vycházíme z města a přes pole se dostáváme k rybníku Žabka (5). Tato část cesty ale není moc dobře značena. Navíc cesta vede přes pole, které může být zorané stejně jako v čase, kdy jsme tudy šli my. Kousek od cesty je i železniční zastávka Přibyslav. Pěšinka k ní není moc dobře značena. Ale pokud se chcete vyhnout městu Přibyslavi, můžete výlet do přírody začíst tady (5).

Další cesta vede na dohled, resp. na doslech železniční tratě. Tato dvojkolejná trať byla budována ve 30. – 50. letech minulého století jako náhrada za stávající nevyhovující jednokolejnou trať. Červená turistická cesta tak na některých místech vede po tělese původní jednokolejky, která se držela v blízkosti řeky.

První technickou zajímavostí je železniční most přes řeku Sázavy (6). Z turistické cesty k němu vede pěšina po okraji pole.

Další úsek cesty se přibližuje těsně k řece. Bohužel les zde zmizel,  cesta byla poničena těžkou lesnickou technikou. Po dešti je cesta obtížně schůdná. Na druhou stranu jsou obnaženy skály nad řekou. Tento pohled zespodu stojí za to.

Za úsekem vytrhaných pařezů a skal se cesta zvedá o pár výškových metrů a my jdeme po bývalém železničním tělese (7). Část cesty je vyrubaná ve skále. Za pozornost stojí i kamenný násep s propustěmi (8). Takto přicházíme na rozcestí Pod Kateřinou (9). Zde stojí za pozornost opravdu historický kamenný most přes Borovský potok. Most (10) je volně přístupný a tak se můžete projít místy, kde zcela jistě Karel Havlíček chodil. Vedle stojící „nový“ most je položen na původním železniční mostě po zrušené dráze.

Cesta podchází pod vesnicí Stříbrné Hory až na rozcestí u železniční zastávky stejného jména (11). Od rozcestníku vede cesta kousek po silnici, aby zabočila doleva do pole (12). Tato odbočka v křovinách ale není moc dobře značena. Pokračujte přes pole k lesu. Zde je nádherný úsek cesty mezi řekou a skály (13).

U vesnice Simtany překračujete řeku Sázavu (14), abyste přes pole, ale pod pouličními lampami, došli k nádraží Pohled. Za nádražím (15) po asfaltce asi 300 metrů je turistický rozcestník (16). Červená cesta se napojuje na žlutou a společně přes zavěšený ocelový most (17) pro pěší vcházíte do obce Pohled. V Pohledu stojí za pozornost klášter – zámek a kostel sv. Ondřeje, okolní zahrady a stavby (18). Zdržte se zde, projděte si stavby alespoň zvenku. Vše vypadá opuštěné, ale bránu lze otevřít a vejít na zahradu. Nás zaujala i pískovcová socha nějakého draka.

Cesta vede přes Pohled do polí a luk. Po červené opět překračujeme řeku Sázavu (19) a podcházíme pod železniční mostem (20). Za ním stoupáme k samotě Zálesí (21) a dál do lesa. Les je poničen kůrovcem a tak zde probíhá těžba dřeva. Lesní úsek je naštěstí krátký a při stálém stoupání vyjdeme na horizont. Po pravé straně bychom měli mít zbytky nějaké tvrze, ale ani podzim, když už tráva seschla, nebyly po ní vidět nějaké stopy (22). Tak se tu nezdržujte.

Vcházíme do obce Termesivy (23). Jestli máte čas, doporučuji soustavu rybníků, které se táhnou až dolů do obce a k zastávce Pohledští Dvořáci.

Za obci Termesivy vede červená cesta přes pole a přes staveniště silničního obchvatu Brodu. Buďte opatrní.

Podcházíte pod železniční trať (24), překračujete most přes Sázavu a ocitáte se u nějaké fabriky (25). Držte se cesty kolem plotu a v mírném stoupání se dostanete k jednokolejné trati od Pardubic. Trať podcházíte pod zrezavělým provizorním železničním mostem (26) a ocitáte se v městském parku.

Červená trasa vede na náměstí v Havlíčkově Brodě. my ale směřujeme na vlak. Takže z parku přes zavěšený most (27) na druhou stranu řeky a rovno až ke Kauflandu (28). Před ním překračujete frekventovanou silnici. Za samoškou je to na nádraží Havlíčkův Brod už jen deset minut chůze.

Kdo to byl K. H.Borovský

Vlastním jménem Karel Havlíček (1821 Borová u Přibyslavi – 1856 Praha) je považován za zakladatele české žurnalistiky (psal do novin), satiry a literární kritiky. Byl i politikem a poslancem. Umělecky se řadí k realismus. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen právě od jeho místa narození.

Karel Havlíček vystudoval gympl (1833) v Havlíčkově Brodě, které se tehdy jmenoval Německý Brod. A začal studovat filozofii v Praze. Tu ale nedokončil kvůli poměrům, které na škole panovaly.

Umělecky i politicky zprvu inklinoval k romantické myšlence všeslovanské vzájemnosti (pod vládou ruského cara). Při ročním pobytu v Rusku ale poznal zdejší otřesné poměry a stal se nesmiřitelným odpůrcem této romantické myšlenky. Po návratu do Prahy se stal redaktorem v novinách. V revolučním roce 1848 se za pomoci peněz od soukromého investora osamostatnil a založil vlastní Národní noviny. V témže roce se stal poslancem vídeňského parlamentu za obvod Humpolec, ale na svůj mandát ještě téhož roku rezignoval. Co tomu říkali jeho voliči nevíme.

Kvůli svému politickému boji proti císařství má problémy s policii. Odchází z Prahy do klidnější Kutné Hory. Ani zde nepřestává, až je postaven před soud, který jej však ze všech obvinění proti státu zprostí. Aby nakonec v roce 1851 byl vypovězen do odlehlého a zaostalého Tyrolska. Z vyhnanství se vrací domů do Německého Brodu v roce 1855, aby u něho záhy propukla tuberkulóza na kterou ve věku pouhých 34 let umírá.

Železniční archeologie

Červená turistická cesta vede na mnoha místech ve stopě zaniklé původní železniční tratě (Žďár nad Sázavou) Přibyslav – Havlíčkův Brod. Tato místní dráha jako jednokolejná byla uvedena do provozu v prosinci 1898. O sedm let později prodloužena přes Nové město na Moravě až do Brna. Trať  sloužila až do roku 1953, kdy byla nahrazena novou dvoukolejnou železniční tratí.

Důvodem výstavby nové trati byla hlavně politická situace ve 30. letech, která si vynutila nové spojení Brna a Prahy přes vnitřní území republiky. Stávající jednokolejka v žádném případě nedostačovala objemu dopravy. Navíc její trasování kolem řeky Sázavy bylo dáno snahou o co nejlevnější výstavbu i za cenu pomalé jízdy (i po rekonstrukci ve 30. letech byla rychlost jen 50 km/h). První návrhy na zdvoukolejnění dráhy Německý Brod – Tišnov (Brno) vznikaly již od roku 1925. Nakonec bylo (moudře a prozíravě) ve 30. letech rozhodnuto o výstavbě zcela nové železnice. Stavba byla zahájena v roce 1939, ale práce byly ukončeny již v roce 1942. Práce se znovu rozběhly po válce.

Některé úsek jsou překryty novou tratí, na jiných úsecích je v krajině dodnes znát kudy trať vedla, včetně stavebních prvků jako jsou mosty, propustě, opěrné zdi.

Nejbližší nádraží

Obtížnost

Jedná se o rovinatou nebo jen mírně kopcovitou krajinu.
Cesta polní, lesní, občas asfalt.
Trasa je v pohodě, na běžnou vycházkovou obuv.
Popsaná cesta je díky své délce nevhodná pro malé děti
Nevhodné pro kočárek nebo kolo

Rizika

  • v lesních úsecích těžba dřeva – místně poškozené cesty od těžké lesnické techniky
  • na některých místech chybí turistické značení

Rady na cestu

  • jídlo a pití sebou
  • dlouhé úseky bez odpočivadla, bez hospody a obchodu