Nádraží Firenze S. M. Novella
První vlak přijel do Florencie 3. února 1848, kdy byla otevřena původní stanice Maria Antonia na trati do Prata a Pistoie. O několik měsíců později, 12. června 1848, byla zprovozněna také trať do Livorna se stanicí Leopolda. Po propojení obou tratí v roce 1860 se hlavním osobním nádražím stala právě stanice Maria Antonia, která byla po sjednocení Itálie přejmenována na Santa Maria Novella.
-
- Italský racionalismus ve Florencii – to je ikonická budova nádraží Firenze S. M. Novella
-
- Před nádražím je park a kolem nádraží jezdí jezdí tramvaje.
Kdy vznikla dnešní nádražní budova?
Současná výpravní budova byla postavena v letech 1932–1934 a slavnostně otevřena 30. října 1935. Nahradila původní nádraží z poloviny 19. století, které již kapacitně ani provozně nevyhovovalo. Autorem návrhu není jeden architekt, ale Gruppo Toscano, skupina šesti mladých architektů vedená Giovannim Micheluccim. Dalšími členy byli:
- Nello Baroni,
- Pier Niccolò Berardi,
- Italo Gamberini,
- Sarre Guarnieri a
- Leonardo Lusanna.
Skupina zvítězila v architektonické soutěži vypsané v roce 1932 a její návrh porazil více než sto konkurenčních projektů.
Italský racionalismus
Stanice je považována za jedno z nejvýznamnějších děl italského racionalismu a moderní architektury 20. století. Mezi její hlavní charakteristické prvky patří:
- jednoduché vodorovné linie,
- minimum dekorací,
- důraz na funkčnost,
- velké prosklené plochy (známá je zejména „skleněná vodopádová stěna“ hlavní haly),
- použití místního kamene pietra forte, který barevně navazuje naproti stojící baziliku Santa Maria Novella.
Architekti záměrně navrhli budovu tak, aby nekonkurovala monumentální fasádě baziliky Santa Maria Novella, ale naopak ji nechala vyniknout. Právě citlivé začlenění moderní stavby do historického centra je jedním z důvodů, proč je stanice dodnes oceňována jako architektonické mistrovské dílo. Na rozdíl od mnoha tehdejších veřejných staveb nepůsobí nádraží okázale. Jeho krása spočívá v jednoduchosti a promyšlených proporcích.
-
- Ikonická stavba moderní italské architektury > nádraží Firenze S. M. Novella
-
- Fasáda baziliky Santa Maria Novell, která určila i podobu nádraží ve Florencii. Fasáda baziliky započatá v roce 1350 a dokončená v roce 1920
-
- Bazilika Santa Maria Novella ve Florenciipři západu slunce. Mezi kostelem a nádražím je parkoviště pro kola
-
- Pod halou nádraží je chodba s obchody a službami. Na ní navazuje městský podchod. Vyhnete se tak několika přechodům přes silnici a přes tramvajovou trať. Jeden z výstupů z podchodu je i u nádraží.
Nejobtížnějším úkolem architektů bylo postavit moderní nádraží vedle gotické baziliky Santa Maria Novella, aniž by ji novostavba zastínila. Proto: výška budovy nepřevyšuje okolní zástavbu, horizontální linie respektují okolní náměstí a fasáda barevně navazuje na kámen použitý na bazilice. Dodnes je tento přístup vyučován na architektonických fakultách jako příklad citlivého propojení moderní architektury s historickým prostředím.
-
- Hala nádraží ve Florenci > denní světlo proniká střešními okny aniž by bylo v hale horko (více jak venku)
-
- Čisté linie, žádné ozdoby, maximální funkčnost a praktičnost. A přitom krásné.
-
- Původní podobu v rámu mají i papírové jízdní řády s předpokládanými čísly nástupišť.
-
- Novinkou na italských nádražích jsou gaty > vstupní brán na nástupiště. Při příchodu na vlak musíte předložit QR kód své jízdenky nebo místenky.
Když byl návrh zveřejněn, vyvolal v Itálii bouřlivou diskusi. Konzervativní architekti jej kritizovali jako příliš moderní, zatímco zastánci modernismu jej označovali za přelomovou stavbu. Dnes je Firenze Santa Maria Novella běžně uváděna mezi nejvýznamnějšími železničními budovami 20. století a stala se inspirací pro řadu dalších evropských nádraží.
Jedním z nejznámějších detailů je zakřivená kamenná stěna u hlavního vstupu. Přezdívá se jí kamenná vlna (la onda di pietra). Místo klasického pravoúhlého nároží architekti vytvořili elegantní oblouk, který návštěvníky přirozeně vede do odbavovací haly.
Dnes je Firenze Santa Maria Novella největším nádražím v Toskánsku, jedním z nejvytíženějších nádraží v Itálii a důležitým uzlem vysokorychlostních vlaků.
-
- Na nádraží Firenze S. M. stojí za pozornost i původní nápisy na stěnách, byť už svým obsahem neodpovídají službám pod nimi.
-
- Všechny nápisy mají stejný styl, liší se veliostí.
-
- Mimořádné jsou původní černobílé velkoformátové fotografie po celé šířce nádražní haly. Ukazují, kam se italskými vlaky můžete dostat – šikmá věž, Benátky i Řím
-
- Odjezdové tabule možná ladí k mramorové stěně, ale ty nové, které jsou na českých nádražích jsou mnohem přehlednější lepší a viditelnější.
Italský racionalismus
Razionalismo italiano je architektonický směr, který se rozvíjel především ve 20. až 40. letech 20. století. Usiloval o jednoduchou, funkční a moderní architekturu s hladkými fasádami bez historických ornamentů. Typické jsou jednoduché geometrické tvary, důraz na funkčnost, logické uspořádání prostoru a využití železobetonu, skla a kamene. Cílem bylo vytvořit otevřené, světlé a přehledné stavby.
Na rozdíl od strohého funkcionalismu v Československu si italský racionalismus často zachovával určitou monumentalitu a pracoval s ušlechtilými materiály, jako jsou travertin nebo mramor.
Tento architektonický směr se rozvíjel za vlády Benita Mussoliniho. Režim moderní architekturu podporoval, protože měla symbolizovat sílu, pokrok a modernost státu. To ale neznamená, že každá racionalistická stavba je fašistickou architekturou – mnoho architektů se snažilo vytvářet moderní evropskou architekturu bez ideologických ambicí.
Salone Biglietteria
Skutečnou perlou nádraží je monumentální Salone Biglietteria – hlavní „prodejní“ hala, která dnes slouží jako veřejná čekárna. Otevřena byla v roce 1935 a byla navržena jako hlavní vstupní prostor do nádraží. Je rozdělena do tří lodí, podobně jako kostel. Nachází se zde přibližně stovka míst k sezení, pokladny Trenitalia, automaty na jízdenky i informační přepážky. V jedné z lodí je malé muzeum věnované architektuře nádraží.
Prostor s dvanáct metrů vysokým stropem, obložený žlutým siennským a zeleným alpským mramorem, patří k nejhodnotnějším ukázkám italského racionalismu. Architekti jej navrhli jako reprezentativní vstupní halu, která měla být první věcí, již návštěvník Florencie spatří po vystoupení z vlaku. Postupem času však většina cestujících začala využívat boční vstupy z ulic Via Alamanni a Via Valfonda, kudy přicházejí zejména od tramvajových zastávek. Přesto je dodnes považována za jednu z nejkrásnějších nádražních hal v Itálii.
-
- Čekárna s pokladnami
-
- Vskutku monumentální až dech beroucí čekárna.
-
- V čele, nad východem z čekárny, je odjezdová tabule a stovky míst na dřevěných lavicích. K tomu hlášení staničního rozhlasu v italštině i angličtině.
-
- Po obvodu jsou pokladny, mezi tím prodejní automaty na jízdenky a také personál stanice, který je vám nápomocný.
-
- Jedna z chodeb z čekárny je věnována výstavě k dějinám výstavby nádraží ve Florencii. za vitrínou jsou k viděni i soutěžní návrhy pro nové nádraží.
-
- Počet vlaků na tabulích je značně omezen. První tabule je příjezdová a druhá odjezdová. Pokud se začnou skládat zpoždění, stává se tabule nepřehlednou.
Když přijede vlak
Stanice je hlavová (koncová) a má 19 (!) kolejí u nástupišť. Kapacitně ale už nestačí. Část nástupišť je už vlevo za rohem. Přesto jsou vlaky oznamovány na poslední chvíli, třeba jen pět minut před odjezdem. U jedné koleji, u nástupiště, se v rychlém sledu střídají vlaky. Protože je to nádraží čelní a přístup k vlakům je jen z čela nástupiště, ujít po plném nástupišti délku třeba deseti vozů zabere opravdu hodně času a není pro cestující úplně příjemné.
V Itálii jsou expresy Frecciarossa povinně místenkové. Výhodou je, že vozy v soupravě jsou číslovány od jedničky do třeba desítky a na nástupištích nejsou čísla sektorů, ale už přímo čísla vozů. Sledujtete obrazovky s číslem, a díky tomu víte, kolik délek vozů vás ještě čeká.
Nástupiště jsou dlouhatánské a protože vysokorychlostní vlaky jsou povinně místenkové, každý si hledá svůj vůz. Za tím účelem jsou na nástupištích obrazovky s číslem vozu.
-
- Nástupiště jsou dlouhatánské a protože vysokorychlostní vlaky jsou povinně místenkové, každý si hledá svůj vůz. Za tím účelem jsou na nástupištích obrazovky s číslem vozu.
-
- Nádraží ve Florencii je hlavové s 19 kolejemi.
-
- 19 zakončení kolejí na nádraží ve Florencii. Očíslované podle kolejí pro lepší orientaci cestujících.
-
- Regionální vlak z Pisi zakončil svoji jízdu na jednom z kratších nástupišť.
Jaká je budoucnost nádraží ve Florencii
Dlouhá léta se připravovala výstavba podzemního vysokorychlostního nádraží Firenze Belfiore, které mělo odlehčit přetížené stanici Santa Maria Novella. Projekt byl zahájen, ale kvůli technickým problémům, financování a změnám priorit se jeho realizace opakovaně odkládala a jeho budoucnost zůstává nejistá. Přesto je vidět, že v okolí nádraží se stále buduje. Tak uvidíme. Dnes italské vysokorychlostní vlaky Frecciarossa na nádraží ve Florencii úvraťují, tzn. že přijedou třeba od Benátek, strojvedoucí se vystřídají a vyjíždějí na jih na Řím. Při modernizacích byly doplněny eskalátory, výtahy a obchodní pasáž.
-
- Příchod z nástupiště do haly nádraží. Na kombinaci žlutého písma na černém pozadí odjezdové tabule jsem si za celou dobu pobytu v Itálii nezvykl.
-
- O patro níže jsou obchody služby a také městský podchod.
-
- Nástupiště ve Florencii jsou hrozná dlouhá. Zvlášť, když přístup je jen z čela nástupiště.
Tramvaje pod zem
Přestože má Florencie jen kolem 360 tisíc obyvatel (je tedy menší jak Brno), ale patří mezi nejnavštěvovanější města Evropy. Každoročně ji navštíví více než 10 milionů turistů, což výrazně ovlivňuje dopravu. Právě proto město intenzivně investuje do rozšiřování tramvajové sítě a omezení automobilové dopravy v historickém centru.
Dnes ve Florencii jezdí jen dvě tramvajové linky. Obě linky přepraví přes 40 milionů cestujících ročně a město chce síť do roku 2030 přibližně zdvojnásobit. Už více jak deset let se diskutuje o vedení tramvají historickým centrem Florencie. Část trasy směrem k Piazza San Marco bude vedena částečně pod zemí. Podzemní úsek má zahrnovat přibližně čtyři zastávky, aby tramvaje nenarušovaly historické panorama města. Už dnes můžete vidět na několika místech připravené „pokračování“ tramvajových tras. Jedno z těch pokračování je i u nádraží.
-
- Kolem nádraží ve Florencii jezdí tramvaje (i na letiště) a podobně jako na jiných místech ve městě jsou i u nádraží naznačeny (?) pokračování tramvajových tratí.
-
- Už více než deset let se diskutuje o vedení tramvají historickým centrem Florencie. Protože město je zapsáno na seznamu UNESCO, není možné jednoduše položit koleje přes nejcennější náměstí. Proto část trasy půjde pod zem.
Zajímavost na závěr
Architekt Giovanni Michelucci později prohlásil, že nechtěl navrhnout jen nádraží, ale „městskou bránu“. To je na stavbě patrné dodnes – není to uzavřená dopravní budova, ale přirozené pokračování ulic a náměstí Florencie. Tento přístup byl ve 30. letech mimořádně pokrokový a ovlivnil návrhy řady evropských nádraží v dalších desetiletích.
Navazující články
Do italských Benátek vlakem > Jen málokteré nádraží na světě nabízí takový první dojem jako Venezia Santa Lucia. Vystoupíte z vlaku, projdete odbavovací halou a před vámi se otevře pohled na Canal Grande. Místo ruchu města vás vítají lodě, vaporetti (vodní autobusy) a gondoly. Kousek od nádraží stojí most Ponte degli Scalzi a vy si uvědomíte, že jste právě dorazili do jednoho z nejkrásnějších měst světa. Jen málokde na světě začíná cesta z nádraží do města tak působivě jako právě tady v Benátkách.
